I pod střechou nahlédli do brlohu.
Tam žebrák rámě pod halenou skrýval,
s níž rukáv prázdný žalostivě splýval,
a cárem obaloval zdravou nohu,
pro sebe mumlaje: „Dnes chytře též
ze vjezdu svaté Pravdy těžit musím;
co chromec bezruký to ještě zkusím.“
I ten – ! Ó truchlosměšná bídy lež!