Ruch slavnostní se dosud městem vlní, vše světlem hemžením a hlukem plní. Pod kvítím, prapory a věnci chvoje, jichž spoustou ulice den velký slaví,
jak řeky pestré proudí lidstva roje a Pravdy jméno všude zní z té vřavy. Ze skvoucích krámů řinou slunné jasy, bud řada strakatá tu onde sbita,
na rozích vřeští dryáčníků hlasy a hebrej v podloubí tě za šos chytá. Zde sošky Pravdy vyhlédají z krámu, tam obraz Pravdy v pozlaceném rámu;
zříš hlavu Pravdy v holi vyřezanou a perlami v hedbávný vějíř tkanou; zde Pravdy autogram na skvostné dýmce ti ohlašují kupci s vážnou lící,
tam Pravdy vonné mýdlo, Pravdy límce, a účes à la Pravda kadeřníci. Zvlášť večerníky denních listů měly ve zvědavých těch davech odbyt skvělý.
Tam v sáhodlouhých sloupcích mořem černě ve slovech třpytně broušených a květných i v apostrofách dojemných a vzletných zjev Pravdy nespatřený líčen věrně;
ba, pro jeden z nich autor zasloužilý psal ódu Pravdě v zanícení svatém, již objednal si na kvap žurnál čilý a jejíž každé Ó mu platil zlatem.
A před hospůdkou, v lip kvetoucích stínu, pod štítem, na němž místo kachny zlaté dnes nápis plápolá „U Pravdy svaté“, břich sobě hladě za pohárem z cínu
dí v kole druhů měšťák nabobtnalý: „Já málo dbám o pravdu, ideály a jak ty bliktry jmenují. Leč vezdy si chválím slávy takové a vjezdy;
neb nejsou-li již proto chvalné, rcete, že přijdou peníze zas mezi lidi?“ Zde z vína přec kus upřímnosti kvete, kdy kolkolem lhář lháře Pravdou šidí.
Cookies on Poetry Cove