Výše ten prapor červenobílý, hrdě ať zase k nebesům vlá, v pažích ať nové procitnou síly, k činům se vypne pravice mdlá,
znovu se vzpruží kročej náš vratký, naděje smělá rozjiskří hled – za čest a právo, za drahé statky veselo v před!
Slyšte, jak šumí prapor ten starý o mrtvých recích, nad nimiž vlál, kolikrát nesl odpůrci zmary, kolikrát v záři vítězné plál –
V krvavých cárech, do prachu kleslý stlíval pak žalně po mnohý čas, ale zas ruce věrné ho vznesly v nebeský jas.
Splýval nám, bratři, na mladé spánky, budil v nich roje vznešených dum, zdouval se pyšně jarními vánky, zněl nám jak orlích perutí šum –
Ale pak čela klesala, stydla, mdloba nám ruce spoutala všem, prapor náš svěsil mohutná křídla, schýlil se v zem.
Pohleď, ó lide, záští jak šlape drahé ty třásně v nepřátel smích, lecjaká noha po žerdi tlape, ruměné krví praotců tvých.
Prapor, jejž slzy nadšené světí, má-li jim směšným strašákem slout, má-li zde tlíti hříčka jak dětí, hozená v kout?!
Druhdy jsme pod ním v lopotném boji snášeli hojně strastí a běd, mnohdy se chvěli v tísni a znoji, ale přec chutě kráčeli v před.
Skloněn je teď, a škůdce si praví, navždy že vypad’ ramenům mdlým, korouhev kleslá v posměch mu žhavý, v potupný šprým.
Bratři, zda plápol hněvu a studu mdloby vám chmůru nepudí s čel? Raději nazpět do těžkých trudů, v zápasy, strasti, do deště střel!
Svěží zas v pažích najdeme síly, vytryskne znovu nadšení zdroj, – vzhůru zas prapor červenobílý vytyčme v boj!
Cookies on Poetry Cove