Pochod.*

Česky pějem české písně, vlasti své je věnujem, věrní Češi do jednoho upřímně se milujem.

Jako s tónem tón se vodí, tak se srdce k srdci hodí; jako divý proud se řítí, bouří hlasy, zrak se svítí,

pějeme-li do nebeska: Bůh tě chraň, ó vlasti česká! A co dále pějeme? – Přátelství u pěnné číše,

kde se vlastně, volně dýše, kde se rozkoš bujně spíná, na psotu se zapomíná – To my známe, pějeme!

A co dále pějeme? – Lásku, bledou jako lunu, jíž své strasti povídá, lásku, která za korunu

prstének svůj nevydá! – Ticho! – – Tam se zrádce blíží, ten se láskou nekochej! Toho naše kletba tíží,

toho jiná přivítej! Jako lva divého řvání, Žižkova co bubnu vřesk, jako houfnic hromování,

železného cepu třesk: tak ať píseň pomsty naší zrádce toho pozastraší! – Česky pějem české písně,

vlasti své je věnujem, věrní Češi do jednoho upřímně se milujem.