Na hlavě věnec
modravé chrpy,
polního máku,
seděla dívka
nad potokem.
Viděl ji z dálky
mysliveček,
zamířil žertem
na věneček.
Lekla se dívka,
sundala věnec,
roztrhla květy,
vrhla je dolů
do potoka...
„Co si to, dívko,
učinila,
že jsi ta kvítka
zahodila!
Nechci tě více;
hodilas věnec
do vody bystré
ručnicí jeho
zastrašena.
Po věnečku tom
hledal jsem tě,
věneček nemáš,
nenajdu tě.“