Známá to hymna pěkného znění,
s praporem rudým v bouřlivém pění
nadšeným šikem valí se lid;
ale viz! v čele chudého davu,
cinkaje zlatem v odraném hávu,
přestrojen věčný se usmívá žid.
Dobře má, chytrák! Soptící divě
peřeje času zavádí lstivě
v příhodný sobě úval a směr –
jenže kdes hlouběj v nezkrotném hněvu
nové zas proudy, v šíleném řevu,
divoce tryskají z podzemních děr.