Pravda: Šeř minulou krášlí
mladosti půvab jen zašlý,
staroba, kterou již ruší
života hlomoz a vír,
jejíž duch znavený tuší
blízko již věčnosti mír.
Ještě chci těšit se žití,
dosud svět pestro se třpytí
v oku, nechť spánek je šed;
vmíchám se v junácké davy,
do svěží přítomna vřavy
vesele bouřící v před.
V supotu výhní a strojů,
v zápalu duchových bojů,
v povodni lidových řek
rýti a kácet a bořit,
v ohni a ssutinách tvořit
budoucí spanilý věk.
Nebude sluhů ni pánů,
peněz ni dědičných lánů,
států ni soudů ni kast,
nebude čmelů ni trubců,
nebude sobců ni hlupců –
znám již tu krásu a slast!
Kdo jsi, jenž syčíš mi v péru?
Nemo! Et omnis? Ba, věru.