Moc, sláva, bohatství – co ze všeho nám zbylo?
Naše řeč.
Co štítem jediným nás v boji těžkém krylo?
Naše řeč.
Nechť rajskou hudbou zvoní, půlí světa vládne
jiná řeč,
nám královnou je všech a neustoupí žádné
naše řeč.
A nechť by popelkou a žebračkou jen byla
naše řeč,
my chceme, by se v pyšnou kněžnu proměnila
naše řeč.
Buď zřítelnicí oka, buď nám všeho dražší
naše řeč,
ni stínem utrpěti nesmí vinou naší
naše řeč.
Tu není smlouvy žádné, kde má cenu platit
naše řeč,
vše dejme raději, než píď by měla ztratit
naše řeč.
Ne, s vůlí naší nesmí v podruží se vzdáti
naše řeč,
té svaté řeči práva odvěká nám zkrátí
leda meč.
Zde není ústupu, jen k předu musí jíti
naše řeč,
vždy musí stoupat výš, vždy jasněji se skvíti
naše řeč!