Silnice bílá s topoli.
širokým krajem se táhne,
srdce mé za hory, za doly
po modru dalekém práhne,
jíti tak po zvoli kamkoli
bez péče, ptaní a cíle
pod těmi štíhlými topoli
po rovné silnici bílé.
Dosti už dlouho jsem občanské
pěstoval mravy a ctnosti,
pod jařmem v pokoře křesťanské
schromil své ubohé kosti,
v oděvu slušném i zásadách
s řádnými lidmi se družil,
na schůzích, voličských poradách
pro dobro lidu se tužil,
slušně se veselil o svátky,
vracel se k robotě vzpružen,
všeliké daně a desátky
platil neb zůstával dlužen – –
Nechať mi prokvetla kučera,
rozumu dávám teď vale,
dobro i krása et cetera
jiné ať šlechtí tu dále!
Já tady zanechám bez žele
zásady svoje a dluhy,
pustím se do modra vesele
přes lesy, pole a luhy,
půjdu si po zvoli kamkoli
bez péče, ptaní a cíle
pod těmi štíhlými topoli
po rovné silnici bílé.