Jak pravidlem je v dobré společnosti,
sám sebe nejprv autor představí:
mé jméno obálkou již ohlášeno,
však titul veršovce je nepravý –
sic verš se mane připletl mi v péro,
však spíše jen že volnější tu řád,
ze přes logické zákony a jiné
smí hravě skákat jeho dvih a spád,
ze pod licence poetické vlajkou
smí pravdu míchat s nesmyslnou bajkou;
neb jinak nemám vlohy ani chuti
nad hroudu vzlétat hvězdné na peruti.
Tož nového se nestrachujte soka,
vy šťastní mistři básnického cechu,
vy staří, mladí, té neb oné školy!
Mne nemusíte slavit v tajném vzdechu,
když shledáte že s vaší půjdu stranou,
a jinak z předu zasypati hanou:
neb hlásám hned, že nechci žádné klice
svou volnost prodat za hrst čočovice,
za trochu reklamy a rukou stisky,
za místo v redakci neb jiné zisky