Ó Ty, jenž řídíš člověčenstva dráhy, moc dáváš národům, jim neseš zmar a rukou všemohoucí držíš váhy, v nichž kolísá se vojů skon i zdar:
až hrozná bouře rozhodnutí třeskne, kde padne los i mému národu, buď tam, kde ocel spravedlivá bleskne za plemen uhnětených svobodu,
buď tam, ó Pane, kde proti křivdě právo svaté stane! Až národ plný zpupnosti a zloby, jenž loupí jiným volnosť, vlasť a řeč,
a nad valnými zbitých plemen hroby i na druhé svůj tasí kletý meč, až léčkou zisku, postrachem i lestí ku praporům svým připne světa půl,
by druhou podrobil své kruté pěsti a pak i pomocníkům pouta skul – Tam nebuď, Pane, tam nechať hněv tvůj bleskem pomsty vzplane!
Až druhý lid, jenž sotva z jarma šije sám vypjav, jiné poutá v okovy, je tupí, vraždí, z jejich bídy tyje a k jejich nářkům smích má surový,
až národ ten, – jenž cizí silou straší, sám trpaslík, – v boj vyzve onu moc, jež nocí, dnem zlé svědomí mu plaší, jsouc jeho rabům hvězdou v žalu noc –
Tam nebuď, Pane, tam nechať metla Tvého trestu vzplane! Až budou ústy chvástavými lháti, že za osvětu, volnosť pádí v seč,
i jméno Tvé za clonu křivdy rváti – Ty přehluš hromem pokryteckou řeč! Nechť přestrojí se za rytíře ducha, za vojsko světla proti barbaru:
hlas pravdy, práva dojde tvého ucha přes licoměrných zbojců fanfaru – Svým bleskem, Pane, spal třásně liché, lží a klamem tkané!
Buď tam, kde škůdcům hrabivým se brání rod ubohý, jenž snášel věky žal, a život, jazyk, svobodu si chrání, ty statky drahé, jež z Tvých rukou vzal,
kde o svůj úděl světový se hlásí, o štěstí své a slávu budoucí, buď tam, kde bídným vzchází hvězda spásy – Ó vyslyš vlídně prosbu horoucí:
Buď tam, ó Pane, kde slza lidu ztýraného kane!
Cookies on Poetry Cove