Kde Haná plyne mořem klasů, král Ječmínek za starých časů žil v radosti a nádheře: nach vlčích máků splýval s trůnu
a věnec chrpy za korunu ovíjel zlaté kadeře. On miláčkem byl svého lidu i hlásá vděčná vzpomínka,
že Haná kvetla v rajském klidu za krále Ječmínka. On se sousedy neměl svárů a nesplétal si v bitev žáru
na skráně vavřín krvavý; na místě zbraní, v míru svatém jen srpy zněly stébel zlatem po nivách smavé državy.
A šťastný lid pěl k jeho chvále v radostném šumu obžinek: Ať blaze králuje nám stále náš dobrý Ječmínek!
Leč divný příběh – povím krátce, že ztratil se ten vzorný vládce kdys – nikdo neví, kam a jak. Co myslil, konal k země štěstí,
nám nehlásají chlubné zvěsti, vše zastřel nepaměti mrak. A nevijou mu kronik svazky ni lístek slávy do vínku –
nic nezbylo než temné zkazky o králi Ječmínku. Než od úst k ústům žírnou Hanou tajemné o něm šepty vanou;
co zvěstují, vám napovím: Král Ječmínek prý dosud žije a v dubovém žaláři nyje, okovem sepjat březovým.
Tam hněvem kypí v lichém vzdoře a v slzách tone, chudinka – Hanáci dobří cítí hoře pro krále Ječmínka.
Když večer klesá v nivu šerou, ve spěchu k vězení se berou a nelitují úplaty; a když jim strážce vyprosťuje
na chvíli vězně z temné sluje, jak plesá dav ten vlasatý! Tu v ústrety vše králi výskne, o sklenku sklenka zacinká
a každý vroucně ke rtům tiskne plášť krále Ječmínka. A dobrý kníže v jejich kole zas trůní jasném na prestole,
vous zlatý čechrá nespokojen; kruh ctitelů se před ním kloní a mnohý slzy slasti roní, královskou přízní opojen.
Tu chmura v oku nezůstane, ni vráska v čele jedinkém; tvář každá blahem čirým plane před králem Ječmínkem.
V dům omrzelých družbě nudné kdys zanesly mě nohy bludné v ten rozmarný a bodrý kruh. Hned zaplašily s čela mraky
ty jasné tvář, třpytné zraky a mžikem zveselil se duch. Tu ruka tiskla ruku vřelou a sklínka zněla o sklínku,
i zapsal jsem svou duši celou mocnáři Ječmínku. A teď, když péče duši hnětou, jak záhon máku náhle zkvetou
koženky rudé kolkolem a plesavým se věncem točí ty jasné tváře, třpytné oči se skočných zpěvů hlaholem.
Ze srdce prchá všecka tíseň a ztopen v milou vzpomínku při znění sklenky bzučím píseň o králi Ječmínku.
Cookies on Poetry Cove