Sekáči jak vojáci
jdou si pěkně řadou,
jdou si polem veselí,
a kde máchnou ocelí,
všechno na zem kladou.
Kosa pěkně zkřivená,
naklepaná, broušená,
do kola se blyští
a jak vítr sviští.
V jeden ráz hned celý šik
leží porubaný,
ale jeho mrtvoly
jsou jen klasů chocholy,
krví mák je planý.
Nejdem vraždit do boje,
vojáci jsme pokoje,
a náš palaš křivý
nás i jiné živí.
Jako voják vesele
jdu si pěkně v řadě,
za kloboukem chrpu mám,
na zrak modrý vzpomínám,
důlek v bílé bradě...
Kosa k tomu tančící
rozvlněnou pšenicí
do kola se blyští
a jak vítr sviští.
Věčně jen kol modrých očí
tvoje myšlenky se točí.
Co nás moudré těší, tísní,
marno čekat ve tvé písni.