II.

Kdesi ve pralesích Hindustanu rozvaliny města obrovského truchlí v upomínkách slávy zašlé, nádhery, jež klesla do hrobu,

sníce o velebném davu chrámů, o hemžení nábožného lidu, o palácích, kde se drahokamy třpytil prestol pyšných nabobů.

Nyní trosky pagod, minaretů, hrdých radžů rozkotaná sídla skrývají se pod vějíře palem, pod mohutné koše bananů:

prales ukryl soucitně tu spoustu v těžký rubáš z lupení a květů, na líc slávy zahynulé spředl v hustý závoj sterou lianu.

A v té vzdušné přízi úponkové, jako mrštná chasa námořnická v síti lan, rod opic dovádivých provádí své reje závratné;

báječného opa Hanumana (s nímžto Višnu, přijav tělo Ramy, slavně dobyl výspu obrů, Lanku) potomstvo to jesti posvátné.

Před časy zde opice ty svaté chovány jsou v chrámu velkolepém něžnou péčí Hindů bohulibých pod záštitou Durgy bohyně,

a když chrám i s městem klesl v rumy zlobou nepřátel, zde pozůstaly nad troskami, bydlitely jsouce jedinými v této pustině.

Sytily se různým sladkým plodem lesních obrů, jejichž zeleň hustou oživoval z jitra do večera opičí té obce vřesk a rej;

pitvorných těl byly; ohon dlouhý větví hbitě chápal se jak lasso; pod náčelkou chlupů rozježených téměř lidský měly obličej.

Žily po způsobu jiných opů, ale po zákonu zasvěceném vždycky jeden mezi nimi králem uznáván byl z času dávného;

dědila se královská ta hodnost utvrzeným posloupnosti řádem přímo od božského Hanumana, opičího reka slavného.

Poslední teď Hanuman jim vzrůstal pod laskavou pečí jasné matky, cností mnohou všechna srdce opí v tuchu příští slávy ztápěje;

ale Parvati svým hrozným srpem srubla list, jenž poupě skvostné stínil, a žár sudby nepřátelské sžehl všechny hrdé sny a naděje.

Kdys ve stinném koši sykomory královna jej v loktech uspávala, něžně odstraňujíc z hebké srsti smělce ssající tam vzácnou krev;

náhle vyšel z bambusové houšti netvor lidský v námořnickém šatě, neobměkčil kamenné mu srdce mateřské té něhy tklivý zjev:

Rozlehl se lesem rachot, výkřik, dým se vyvalil a s hůry kněžna kácela se z listnatého trůnu, zastižena smrtným olovem.

Vrah pak syna z loktů matky mroucí vyrval, odvlek’ na mohutný koráb, do neznámé odvezl jej dálky spoutaného mrzkým okovem.