Já vmetnouti chtěl v české kraje
hrsť jisker z niterného žáru,
však možná, že jsem nabral pouze
hrsť popele a chladných škvárů.
Snad bez ohlasu, beze stopy
tam zapadnou mé všední písně,
snad kritik jenom chmurné brvy
nad mojí knížkou stáhne přísně:
„Och, tendenční to rýmování,
bez jiskry, vůně, pelu, ceny,
brak zabarvený vkusem davu
a denní frází vyfintěný.“
Vše jedno. Nejdu pro pochvalu,
ať vyzní na plano mé pění –
jen ona šeř, již uvítalo,
kéž v plnou ranní zář se změní!
Kéž v rose, květech, písni, plesu
již brzy vzejde našim duším
to slunce, po němž práhnem dlouho,
den jasný, jehož blízkosť tuším.