„Zamítám též zbraně divé,
jimiž válčil temný věk,
věřím v síly vítězivé
ušlechtilých myšlenek;
železnou jen vůlí spějme
za svou metou dál a výš,
ducha zrní vůkol sejme,
by svit padl v každou chýš!
Každý trp za svoje druhy,
k blahu všech své kroky řiď,
ale zlo a jeho sluhy
z hloubi srdce nenáviď;
tu se měkkých citů zhosti,
svatý hněv jen v srdci měj,
zbrojí ducha bez lítosti
rány smrtné rozdávej!
Není třeba na zlosyna
provaz plésti, dýku kout;
nekrvavá guillotina
lépe koná přísný soud,
ducha bičujtež ho knuty,
topor duchový ho drť –
rány ducha stejně kruty,
krutší snad než těla smrt.“