Ať kdekoli se vznese
vaz deptaný, a pne se
po právu, po svobodě
z pout lidská pravice,
tam srdce mé se chýlí,
tam vroucí souhlas pílí,
boj svatý v družné shodě
má vítá zdravice.
Jak všechna pouta tříští,
snad ve chvilce juž příští
i s tvojich útlých rukou
je smetne doby let,
ó, družko s něhou vroucí
v boj žití s námi jdoucí,
jež svou nám chystáš mukou
vždy nový rodu květ.
Jak těla různé tvary
i mysli jiné dary
zvlášť muži, ženě dává
již sama příroda;
leč teprv ráz ten dvojí
se v celek lidstva pojí,
jich obou stejná práva
a stejná svoboda.
Jak na společném dílu
svou nejlíp zkusit sílu,
část každá v rovném volném
si najde zápolu;
své hajtež každá sobě,
však svorně jdětež obě
ve svazku lásky spolném
dál k lidstva vrcholu!
Kdož v divý zápas rodů
mír voláme a shodu,
kdož zříme lidstva metu
v jich volném různém květu,
kdož máme blahověstí
všech bratří rovné štěstí –:
ó, stáhněm rabské kruhy
též s paží sestry-druhy,
ať s námi v boj se ztuží,
jejž stejně hlásáme,
my tábor bez oruží,
my vojsko neznámé.