„Také ty juž opsky jmelím
ježatý si věnčíš vlas
s hejnem věštců omrzelým,
kterým náš se hemží čas?
K talárů jich sešlé třásni
mísíš ještě čamaru,
s rájů příštích starou básní
v divné řeči barbarů?
Haha! Nemám řízy věští,
ale slovům uvěř mým:
Blouznění, jímž leb ti třeští,
rozplyne se v mutný dým,
tvoje vzdory trpasličí
srazí mohutný náš meč,
vítězný náš příval zničí
plémě tvé i tvoji řeč.
Přes nárůdků rabských šíji
k metě své náš půjde rod,
dobouří až po Adrii
jeho všedrtící chod,
nezadrží odpor žádný
příboj hromných jeho sil,
trůn mu kyne světovládný,
o němž Barbarossa snil.“