Už to není, jak to bývalo,
kterak jsem to míval rád.
Tu stál chlév, tu kvítí kývalo,
všechno smutný vzalo spád!
Kam se poděl hrozen viný,
co se po zdi bílé plazil?
Střecha jiná, komín jiný,
jak čas všechno přeobrazil!
Tam, kdes, děde, sedal – smetí,
kde byl holubník, – tam mrva,
psa tu není, není dětí,
jenom stará hruška trvá.
Hruško, hruško, nezapomnělas?
Byla jeseň – pozdní tmění –
a ty žlutých hrušek nemělas!
Nemělas na posvícení!