Ó hvězdo mořská, kotvo naděje,
svou svatou dlaní uhlaď peřeje,
a vodním šlářem v propasti
svou zář dej mrtvým účastí,
ó hvězdo mořská!
Ó hvězdo mořská, zdroji života,
ať bouře zlá i koráb ztroskotá,
ty na dně hlubin novou chýš
z těch trosek lásce vystavíš,
ó hvězdo mořská!
Ó hvězdo mořská, mír svůj v rozruch vlij;
již králi bouře hromný vyviň kyj’
a z trosek lásce – hlas náš slyš –
tam na dně věčnou vystav chýš’,
ó hvězdo mořská!