Nu co’s ulovil? Hoch v písku bledý –
známých tahů – U svatého Bedy!
Aj, toť našeho je břehu dítě.
Míval děvče, na skalním kde štítě
tamo chaloupka se míhá v šeru.
Odplul kdysi – v dálku obemženou
její prsten s sebou nes’ – – a věru
s jinou také nevrátil se cenou.
Prstýnek mu nech a v moře zpátky
ponoř jej... Hleď, se skály ten vratký
dívky skok! Již bílé vznáší dlaně
z vln – Toť ona! Pomodlem’ se za ně!