Pod palubou vody jako v žumpě.
Vyvalíme soudek, bratři! K pumpě!
Marné řeči, nepůjdem! Však já vás
bičem naučím se modlit zdrávas!
Ha ha ha! Vám k smíchu, však si ticho
zjednám brzy. Rozpařme mu břicho!
Přivažme ho k stěžni, nechať patří
na orgie naše! Dobře, bratři.
Vše se bortí, lodník plaší
s vlnami se o přítrž –
hvězdo moře, nad tou naší
láskou jen svou ruku drž!
Plnýť celý – ani šplechu –
však ti dopomůžem’ k dechu,
jen co vyjdeš na palubu,
kapitán ti zacpal hubu
lakomý,
ha ha ha
lakomý.
Vodní řasa, staré dítě,
za to věnci ověsí tě,
opláchnou tě jasné brody,
napiješ se slané vody
jako my,
ha ha ha
jako my.
Pro Ježíše, můj otroku!
Hezky, hezky do kolečka
toč se, brachu, beze strachu,
kdo se bojí, ten je bečka,
ple – ple – ple – plesnivá bečka.
O Mar’je, shlédni na nás s hůry
a rozptyl hvězdným pláštěm chmury. –
Kdo se modlí, ten je bečka,
ple – ple – ple – plesnivá bečka.
Ty, ježto v nebešťanů kůru
roníš pablesk hvězdný
skrze chmuru
v bezdny,
ó slítuj se, hle pod nohama
nám otvírá se bezdny tlama
a kolem rozsápaná luza –
ó hrůza!
Celý svět je be – be – bečka,
ple – ple – ple – plesnivá bečka.
La la la...