BOUŘE. (VI. Na palubě v bouři.)

Pod palubou vody jako v žumpě. Vyvalíme soudky, bratři! K pumpě! Ha ha ha!

Vám k smíchu! Však si ticho zjednám bičem. Rozpařme mu břicho! Přivažme ho k stěžni, nechať patří

na řádění naše! Dobře, bratři! Kněžko nebes, uchraň zmaru šedou stěžně hruď

a dvou srdcí věrné lásce milostiva buď! Plnýť celý – ani šplechu – však ti dopomůžem’ k dechu,

jen co vyjdeš na palubu; kapitán ti zacpal hubu lakomý, ha ha ha

lakomý. Vodní řasa, staré dítě, za to věnci ověsí tě, opláchnou tě jasné brody,

napiješ se slané vody jako my, ha ha ha jako my.

Pro Ježíše, můj otroku! Hezky, hezky do kolečka toč se, brachu, beze strachu, kdo se bojí, ten je bečka,

ple – ple – ple – plesnivá bečka. O Mar’je, shlédni na nás s hůry a rozptyl hvězdným pláštěm chmury – Kdo se modlí, ten je bečka,

ple – ple – ple – plesnivá bečka. Ty, ježto v nebešťanů kůru roníš pablesk hvězdný skrze chmuru

v bezdny, ó slituj se, hle pod nohama nám otvírá se moře tlama a kolem rozsápaná lůza –

o hrůza! Celý svět je be – be – bečka, ple – ple – ple – plesnivá bečka. La la la...