Bojím se tě, můj otroku!
Šílenství ti hárá v oku. –
Spi, má mladá, spi, má paní,
ve velkého ducha dlani,
spi, má paní, spi!
Já jsem černý, ty jsi bílá,
musselín tě obestýlá
jako peruť mhy,
spi, má paní, spi!
Spi, má paní, v bouře ruchu,
perly blýskají ti v uchu
jako hvězdičky.
Ty jsi světlá, já jsem tmavý –
v luzném vlase plápolavý
diadem ti tkví –
spi, má pani, spi!
Spi, má mladá, spi, má paní,
ve velkého ducha dlani,
spi, má paní, spi.
Brzy budem bílí oba,
jasnými nás vodní koba
spojí prsteny –
spi, má paní, spi!
Slyšíš, slyšíš, můj otroku!
Jak to praská v lodi boku...?
Já nejsem otrok, vsak slavný jsem král,
před časy Sudan se pěsti mé bál,
zlatý kruh okolo lýtka mi plál,
ve vlase perly – ba slavný jsem král!
Spi, má paní – koráb letí
cizím břehům do objetí,
na něm okov zní –
spi, má paní, spi.
Ba nejsem otrok, jsem veliký král,
jemuž plášť tygří kol ramenou vlál –
spi, má paní – dollar zvoní,
pod bičem se ze zad roní
černých potůčky –
spi, má paní, spi.
Ale teď opět jsem veliký král,
slyš rachot bitevní – zvoní cimbal...
Nespi, drahá moje mílko,
zulíbám ti bílé čílko
a korálné rty,
milko, neusni!
Nech mne – Satan ve tvém oku,
udusíš mne, z lodi boku
voda vplývá, zhynem v toku,
pro Ježíše, můj otroku...