Jak ten obraz božské Panny
v šedý stěžně kmen,
obrázek mi přelíbezný
v srdce zasazen.
A jak tuto pod obrazem
lampa mžiká tmou,
lásky hvězdička se míhá
tmavou duší mou.
Za hory jsem strmé zašel,
hlubé za moře,
však mé srdce zůstalo tam
v chatce nahoře.
Uviděl jsem dálných lesů
divukrásný květ,
ale krásnější je přece
dívčinky mé ret.
Nespatřil jsem hvězdy také
v nebi celičkém,
jaká rybářce mé zlaté
svítí pod víčkem.
Za poklady obešel jsem
cizích zemí lem,
však ten poklad ve tvém, dívko,
srdci rozmilém.
Kněžko nebes, ochraň zmaru
šedou stěžně hruď
a dvou srdcí věrné lásce
milostiva buď!