Oj, ty pěvče, proč do pláště
halíš tvář svou junou
a do mechu zdí mých vrýváš
lyru zlatostrunnou?
Oj, ty pěvče, pěvče smutný,
rozjař tvář svou junou
a z kyprého mechu zdvihni
lyru zlatostrunnou!
Z mechu zdvih’ jsem lyru milou
a pěl polokleslým zdem
píseň o sesutém hradu –
o sesutém štěstí svém.