Vám, paní má, mé první slovo platí –
snad dovolíte, bych Vás takto zval. –
Tím k ničemu Vás nechci zavázati,
– – ten výraz se už dávno zužíval.
Vás, paní má, ať teď jste bůh ví koho,
já prosím, kdyby se snad krok Váš střet’
kdys ještě s mojím v běhu žití toho,
jen nedejte si nijak překážet.
Já mrtev jsem. A kdyby zrak Váš plachý
kdys zřel, jak plazím bídný se a lín
kol Vás, tu, prosím, žádné marné strachy:
já mrtev jsem, a to jest jen můj stín!