S jasnýma očima jsi kolem sebe zíral,
byl jasný obzor, jasně perlil smích.
Zítřejšek sliboval, když dnešek odumíral,
mluvily červánky o nových nadějích.
S jasnýma očima zírali kolem tebe.
Též jiskru v očích zřels a stejný v srdci žár.
Zem’ dobrá bývala a dobré bylo nebe,
ve zmatku chaosu se tvořil lepší tvar.
Neb mládí dobré je a zušlechtí též omyl.
Den bouří, plískanic je přec jen dobrý den.
– – Kdo přišel náhle k nim a vše to křehké zlomil?
Ten, kdo plál jako ty, proč náhle ochlazen?
Tak rána zaplaší pojednou ptactva hejna.
A vrabčík ulétá, by skryl se ve hrůze.
Táž jiskra bývala a v srdci touha stejná.
Řeč jejich vyslechni: – „Ztratil jsem illuse.“