To bylo venkovské místečko výletní,
tak trochu opředené kouzlem romantiky.
Šli lvové městečka, šly krásky koketní
a hovor bezvýznamný klouzal přes jich rtíky.
A smích zněl vesele. Jen jedna jediná
v záplavě radosti se poraněnou zdála.
A věže ruina a pod ní dolina
jakoby bolela, když ona též se smála.
Mé oči mladistvé se na ni upřely
v té plané denní hře, jež hrála se tu kolem.
A co ti ostatní radostí drobněli,
neznámá jediná vzrůstala svojím bolem.