Vím, stmívá se, vím, obzor se mi úží...
Nic nechci již, jen onu žlutou růži!
Z ní přísný chlad tak zádumčivě padá...
S vším vezme za vděk moje duše ráda!
Kdys chtěl jsem nach, jenž krvácí a plane...
Jsem klidný již, nechť cokoliv se stane!
Můj dech je mdlý. A obzor můj se úží...
Viď, ty mi dáš tu chladnou, žlutou růži!