Tak daleko šla zbabělost jich marná,
tak ničemně se zvrhl jejich cit:
když kácela se jejich robotárna,
zdi snažili se její zachytit – –
Oh, slabé jejich ruce nezadrží,
co rozdrtiti chvíle přichvátá.
Děcko chce příval zadržeti strží
a blázen cestu, jíž jde odplata.
Sem nepřiletí míru holubička,
sem nepřinese svěží ratolest.
Je v noci slyšet v rozvalinách sýčka.
Chcete-li, plačte; všechno marno jest.
Zlověstný vítr po doubravě hučí.
Prach zvedá se, jenž v oči vletí ti.
– – Buď kletý kat, jenž oběť svoji mučí,
a třikrát klet, kdo dá se mučiti! – –