Kdo váhali svých otců hanbu mstíti,
jho nesli dál a beze studu už,
kdo učili své děti vrahy ctíti
(země s miliony, kde nežije muž!),
kdo sčítali a počítali plaše,
zakřikli ruku, která chtěla bít:
prokleté třikrát zbabělosti vaše!
Vteřina žádná neposkytni klid!
Nechť noha pána šlape vaši šíji,
nechť plivnutím on ráčí poctít tvář!
Kdož z tragedií přešli v komedii:
Odhoďte lhavou svoji svatozář!
A vaší žízni nenapadni rosy,
pot hrůzy pijte svojem na čele.
Buď kletá země, zbabělce jež nosí,
a matka, která rodí zbabělé!