Kdo couvli malodušni, bez odvahy,
jež plachá bázeň schvátila jak mor,
kdo zalekáni před volnými svahy
svrženi byli s nebetyčných hor,
kdo složili své ruce v malomoci,
by sekeru jim v hrdlo vložil kat,
jsou v posměch dni a k povržení noci.
Vteřiny pálí. Přestaňte už lkát!
A nelitujte! Trest to za jich vinu.
Svým pravnukům svit slunce zastřeli.
Vložili hanbu v nitra svojich synů.
Zbabělí! Třikrát zbabělí!