ZÁVĚR

Mnoho jsem uviděl bídných a ošklivých věcí, žluč vzkypěla mi často v trpké chvíli. Viděl jsem však mnoho též, co sílí, a šli jsme časem, dějů krásných svědci.

Viděl jsem vážné bělovlasé kmety, již všechen oheň našli svého mládí. Kde mladí váhali, já viděl, kterak pádí za lepším zítřkem, za lepšími světy.

Viděl jsem chudé, upracované muže, pod těžkým břemenem praskaly jejich svaly. Jen holý život měli a ten v sázku dali za trním dneška vytušivše růže.

Viděl jsem jinochy, úžasu náhlého plné, uvědomivší si veliké dědictví své. Ti měli oči jasné, mladistvé, srdce, jež plane, slovo, které klne.

Já viděl herce, hrající mdlou frašku, jimž mělký šprým se náhle v pathos mění. A Šavel Pavlem stal se v okamžení, než mohl dojít do Damašku.

V zlé chvíli jasný obraz chmur mne zbavil, na jedy vražedné dal v pravý čas mi lék. Když necítil jsem nežli hnus a vztek, tu stejnou chorobou mne někdo pouzdravil.

Křížová cesta je lehká, když jas zítřka zříš. S úsměvem hledíš na vzteklá běsnění Židů. Korunu trnovou na čelo přijímáš v klidu, holomci neděsí, lehký je kříž.

Lehko a slavno je v srdci odevzdaném, jediná bolest neozve se. Všechno se přežije, všechno se snese, víme-li s Ježíšem: Třetího dne z mrtvých vstanem!