V úvalu teskném, v temném tom lese.
(To staré rejdiště příšer už znáš!)
Nad stanem tichým listí se třese.
Tam zapomenutá stojí ta stráž.
Do dálky hledí se skloněnou hlavou...
„Kdo tu,“ se táže zas a zas.
Všechno je ticho. Píseň svou hravou
zpívá si lenivý, lhostejný čas.
Zmizely v dálce příbuzné voje.
Mrtví jsou... Padli... Ty klidu si važ!
V pralese tichém, vzdáleném boje,
teď zapomenutá civí tam stráž.
Všechno ji raní, všechno ji tísní
a bratři její – ti pohřbeni kdes.
Zahořklou, bolnou, chechtavou písní
do taktu zpívá mdlé stráži té les.