Z polí se to temně kouří.
Mlhou stromy ověšeny.
– Cesta, kterou nikdo nejde
v roztesknělé rovině.
Zpíváme si, hvízdáme si.
Smějeme se, vzkřikneme si.
Snad se ona stará hrůza
na chvíli přec zaplaší...
A to nebe na nás padá.
A to nebe hrozí, hrozí.
A pláň smutná hrozí, hrozí,
bůh ví, proč, a bůh ví, čím.
Zpíváme si, hvízdáme si.
Smějeme se, vzkřikneme si.
Nějak bylo, nějak bude,
konejšíme svědomí.