Do mrazu květy vykvetly
lítostné, chudé.
Pod hrudou země mrtví tlí.
Co dále bude?
Pod smutnou naší oblohou
chlad srdce cítí.
Ty vášně, ne, ty nemohou,
nemohou hřmíti.
Na smutné naší obloze
víc temní mračna.
Na prázdno touží uboze
dál duše lačná.
Dějiny, úkoly, jaký cit!
Kdo ještě věří?
Postavy dávné vyvýšit
v snů teskných šeři?!
Ze světa, z Čech i na Čechy
valí se špína.
A v srdce bez vší útěchy
bolest se vtíná.
Pozdě je. Listí šelestí
do smutné doby:
Jen ještě hroby nalézti,
studené hroby!