XXIX. Moře se bouří, moře se pění.

Moře se bouří, moře se pění. My jedeme vstříc záhubě. A tož jsme všichni zatraceni na této palubě –

Hřešiti, bouřit, platno není. Milovat, smát se – jaká tíž! – Vědomí svého zatracení se nezbavíš! –

Loď strašidelnou dnešní noc jsme zřeli. Moře se bouří, moře se pění. – Kdož loď tu vidí, ti jsou zatraceni! – V opilé vřavě krucifix kdos zvedá.

Duše se vzpouzí zatvrzelá, bledá: „Aspoň k té smrti bychom sílu měli!“