Noc voní. Světlušky zříš plát.
Noc krásná je, jak v létě bývá.
U ohně sedím. Hlavo divá:
Chce se mi smát, chce se mi smát!
Nůž blýská v ohni. Bodni jen.
Tvé oči divě hledí na mne.
Proč váháš? Všechno bylo klamné.
Vše jako sen – a pouhý sen!
Co ráda mám, to těžko říc’.
Nad hříšnou smiluj se, o bože.
Hru oblak, bouři, odlesk nože,
vzpomínku, sen svůj. A snad nic.
Já neměla tě nikdy ráda.
Noc voní. Slyšíš z dálky hlas?
Chci jíti – proč tak křičíš zas’?
A proč jsi zabil kamaráda?
Vše jako sen. – Mně chce se zdát
sen o očích, jež jinde planou.
Co chceš s tím nožem, se svou hanou?
Chce se mi smát, chce se mi smát!