Babánka Karla vidíš tady hrob.
Kdos duše dobrá, slzami ho skrop.
Upjatá byla jeho nálada,
a mručíval si „Slunce zapadá“.
On vedl skromně život vezdejší.
Byl básník věčný, právník věčnější.
A věčnost musí, žel, též konec vzíti.
Světlo věčné ať mu svítí!