XVII.

Nemiluji smutné hřbitovy, k tomu, co už odumřelo, nelnu. Vlažný vánek den dal březnový. Jdu se nadýchat ho za cihelnu.

Ještě země nahá, odkrytá, místy však se zelená už křoví. Jak je silná vůně zemitá! Volným krokem dojdu do vrboví.

Vídávám rád řeku na jaře, její vlny dravé jsou a kalné. Pádí bystře, rve se bujaře, kořist nese do ciziny dálné.

Miloval jsem dravý živel ten, miloval a rval se podle síly. Byl jsem slabší: neslyšeli sten. Silnější jsa, nezpyšněl jsem chvíli.

Jarní vody všechno obnoví, jarní vítr zašlé mládí vrací. Podél řeky pěkné vrboví. Hledím v obzor: vracejí se ptáci!

Jako hošík u navigace bloudíval jsem, píšťalku si robil. Byla rozkoš takto dívat se. A co na tom, když se táta zlobil?

Byla rozkoš nohy omýti v očistném a prudkém řeky kalu. Byla rozkoš řezat, zlomiti, byla rozkoš pískat na píšťalu.

Jako hoch jsem rád chodíval sem jaro hledat v prvém jeho puku. Mámí vody, mámí jarní zem’. – Hošík je tu: řekni, čí jsi, kluku?

Z drůbeže jsi staré Havlové. Malých dětí šest a velká nouze. Ale bídným ať se nezove, kdo se může roztoulati v touze.

Bloudíš v této jarní pohodě. Hledíš dychtiv do modravé dáli, nohy mácháš chladné ve vodě, pozoruješ vlny, jak se valí.

Láká tebe dravý prudký proud, láká dálka, třeba byla hořem. Chtěl bys v této jarní vodě plout? Pramének vždy touží stát se mořem.

Dočkej času, hleď jen na dálku. Vítr svěží dotýká se skrání. Zatím, chlapče, máš svou píšťalku. Umíš také zapískati na ni?

Uříznouti sobě proutek zná bez námahy chlapecká tvá kudla. Ale bude píseň líbezná, aby srdce potěšila zchudlá?

Přijď k nám, hochu, až se sešeří, zapískej tam, malý otrhánku! Snad se u nás právě večeří, snad se právě hotovíme k spánku.

Na píšťalku pískej Mackovi, zapískej mu, že se jaro zdvihá. Pantáta snad právě zápolí se Zubatou, která číhá, číhá...

Na píšťalku pískej Marině, pokud foukat dětská ústa znala. Možná sahá právě po víně, aby pro mne jedu namíchala.

Na píšťalku pískej Říhovi, dětské tváře pokud můžeš nadmi! Chce-li vraždit, ať se nebojí, chvěje se, a přece bral by rád mi!

Přijď k nám, hochu, přijď k nám s večera. Píšťala tvá milejší mi houslí. Uvidíš se blýskat do šera bílé zoubky, jež by rády kously.