Já nevím, jaká ke mně bude zem’.
Mám o tom pouze jakous theorii.
Nemoci býti vítězem!
– Jak dlouho do zdi hladomorny biji! –
Když v moji celu měsíce pad’ svit,
stlumené hudby svojích snů se bojím.
– „Špatným být, ano, někdy dobrým být!
A nikdy, Bože, nikdy nebýt svojím!“
A poslouchám, jak řinčí řetězy.
(Úsměvy, žerty, slova duchaplná!)
A přemítám, že v moři bez mezí
ke slávě boží zbytečná jsem vlna.
Nestvořit nic, nic nikdy nezhubit!
Ni jednu chvíli nebýt zcela svojím!
Já nevím, jakou cenu budu mít:
tam pod zemí však posměchu se bojím!