Čihám a čihám. Listí se třese.
Stezka se nějak dnes nejistě bělá.
Jakoby kraj se byl proměnil zcela.
Nějaké strašidlo skrylo se v lese.
Ne krve líto. Uvyk’ jsem všemu.
O hrdlo běží-li, každý se brání.
Dnes ty a zítra já s krvavou skrání –
Ale tak těžko je; táži se: k čemu?
Od dětství – od mládí – něco mne dusí.
Na pláči, úsměvech je to jak kletba.
Ctnost i hřích, ničení tak jako setba – –
Táži se, táži se: což se vždy musí?