Tři dny budem’ sedět při pitce,
tři dny sedět při poctivém víně.
Marino má s drápy tygřice,
kde že budou stopy po Marině?
Zpěv a víno, žert a veselí
nejlepší je proti smrti hradba.
Marino, my též tu seděli!
Pamatuješ, jaká byla svatba?
Od točny se nevracejí dřív,
než ty navrátíš se do vesnice.
Slavný soud, ten bude spravedliv.
Marino má, poblednou ti líce.
Stín tvé cely padne do tváří,
jako noc ti smutná budou rána.
Líně čas se vleče v žaláři.
Chladné bude lůžko bez milána!
Byla’s paní půdy bohaté,
víc než z města vyfintěné slečny.
Proč jsi hříšně sáhla na svaté,
proč jsi sáhla na můj život věčný?
Zazpívám ti pěknou písničku,
zazpívám ti ošemetnou notu
o teplém a zrádném srdíčku.
Pamatuješ? U našeho plotu!
Muzika nám pěkně zahraje
o snu přešlém, uplynulém blahu.
Vzpomínka dnes příliš těžká je.
Pamatuješ? Na tom našem prahu?
Zpěv a hudba zní až do cely,
marně budeš zacpávat si uši.
Marino, jak tebe oděli?
Myslíš, holka, že ti tohle sluší?
Zachce pak se jistě provazu,
když se pýcha přece časem vzbouří.
Snuji řadu pěkných obrazů.
Dýmám, dýmám; zahalím se v kouři.