Neostříháš vlasy, Dalilo,
neošálíš oči moje bdělé.
Neznámé se pro mne vtělilo.
Vím už, v kterém přechází tu těle.
A že vím to, je mi volněji.
Spadla se mne náhle velká tíha.
Volně Macků pije, volně jí.
Vím už všecko: čeledín to Říha!
Pozoruji každý jeho dech.
Přes dvůr jde-li, do oken se dívá.
Pohled jeho hebký jako mech.
Slyším dobře: také on si zpívá.
Domníváš se, že mi utajíš
vášeň, která mladým srdcem zmítá?
Holobrádku, více vím, než víš.
Hledím, cítím: tady střecha chytá!
Domníváš se, že mi ukryješ
pod našimi okny stopy tchoří?
Než ji řekneš, poznám už tvou lež.
Hledím, chápu: tady statek hoří!
Vidím, jak se valí kouř a čmoud,
vidím, jak to syčí, jak to praská.
Marino, což dětina jsem, bloud?
Opatrnost přerůstá vám láska.
Kypí, kypí tak, až přeteče.
Zaslechne se šepot sebe tišší.
Jiří Macků, moudrý člověče,
hrej si s nimi jako kočka s myší.