Vždy v hvozdy hledím, tam, kde cesta mizí,
vždy v hvozdy hledím temně pějící.
Čas setbu svoji zasévá zde, sklízí,
však nevýzkumně hledí k měsíci.
Vždy v srdce hledím, které píseň zpívá,
a v minulost kde mění dnešek mžik.
A píseň zní, a bledý měsíc kývá
a v taje srdce nikdo nepronik’.