Vše padlo v mračna, do moří,
tichne a tichne.
A jestli ústa hovoří,
srdce jen vzdychne.
Vždycky se tma zas dostaví,
jestliže svítá.
Duše se choulí, churaví,
cizáky sbita...
Černý svůj hábit prostře mi
staré mé hoře.
Chvějí se lidé na zemi.
A čeká moře...