Pták dávno zkrotlý už obecném po mínění
měl k skromné procházce určenu lhůtu denní.
Tu z klece vypuštěn svá bědná zkoušel křídla.
Zábavy diváků jak hluboká to zřídla!
Tlouk’ sebou o stěny, o okno, o zrcadlo.
Leč bujnost vyprchla a rozohnění zchladlo.
Už k oknu nelítal a nesnil o svobodě.
A bavil diváky jen po kobercích chodě.
Též z ruky žral by rád... leč sypali mu zřídka.
A tak byl zkrotlý už, že zbytečná je hlídka.
Vzlét’ trochu, snes’ se zas a uměl zdržet se,
když přešel jeho čas, šel tiše do klece.