Žes mi padla, milá, do oka,
a že znovu žiju jako v ráji:
svatba naše ať je divoká,
ať se dlouho mluví o ní v kraji.
Přijďte, hosté: jezte, popijte!
Muzikanti, ať vše v tanci víří!
Toto poupě sotva rozvité
za ženu si bere Macků Jiří!
Muzikanti, hrajte, zatančím,
jako vy jste nikdy netančili.
Marino má s okem cikánčím,
Zubatá o naší svatbě ví-li?
Na rozcestí jděte, pozvete.
Ať sem běží přes tu noční rosu.
Uvidí-li štěstí chvíle té,
poražena položí svou kosu!
Jako pírko v tanci poletím,
tělo k tělu, k ústům tvojím ústa:
Marino má, tvojím objetím
opilý jsem; moje pýcha vzrůstá!
Muzikanti, hrejte! Odměna
nemine vás; ať se smysly zmatou!
Smrt kdes čeká v prachu schoulena,
až ji v tanci zašlápnu svou patou!