Nehlasně kráčíš zasmušilým dvorem,
jejž chrání marně Ivové kamenní.
A v nitru tvém, kdys blouznivém a chorém –
v tvém nitru opovržení.
Všech hadů jedy znáš. A nic tě nepřekvapí.
Znáš smrti zákeřné a náhlá zrazení.
Všech bestií tě objímaly tlapy.
– V tvém nitru opovržení.
Tisíce zmetků rodí tvoje země,
tisíce zmetků chrlí dláždění.
Z tisíce koutů hanba sténá temně.
– V tvém nitru opovržení.
Nad městem stojíš, domy, zahradami,
nad stromů v květech svěží zelení.
Když v davu jsme, tu nejvíce jsme sami.
– – V tvém nitru opovržení.
Zříš klidně propast, která otvírá se,
a bílou paní, jež tak chladna je.
A kdybys prstem pohnout měl k své spáse,
ty nehneš jím, tou spásou zhrdaje.